Anglický Kokršpaněl
10. 8. 2007
KOKRSPANEL
Země původu: Velká Británie
Původní využití: Lovecký pes specializovaný na sluku lesní
VNĚJŠÍ ZNAKY
Tělo: anglický kokršpaněl je lovecký pes s pevnou a vyváženou stavbou těla. Vzdálenost mezi vrcholem kohoutku a kořenem ocasu se téměř shoduje s kohoutkovou výškou. Bedra jsou krátkáa široká. Pevný a rovný hřbet se směrem k nasazení ocasu mírně svažuje. svalnatá záď je široká a dobře zaoblená. Ocas nasazený pod linií hřbetu je při akci nesen vodorovně. Ocas směřující nahoru je vadou. V zemích, kde je to povoleno, se běžně zkracuje. Dobře vyvinutý hrudník je hluboký, není ani příliš širokým, ani příliš úzký. Žebra jsou dobře klenutá, lopatky šikmo položené. Končetiny těžkých kostí jsou poměrně krátké, ne však natolik, aby psa neomezovaly při práci. Kolena jsou dobře zaúhlená, hlezna jsou poměrně nízko nad zemí. Kokršpaněl má tzv. kočičí tlapky s masivními polštářky. Středně dlouhý, svalnatý krk nemá volnou kůži a plynule přechází ve svažující se ramena.
Hlava: Dobře vyvinutá hlava nesmí být příliš jemná, ani příliš hrubá. Lícní kosti nesmějí vystupovat. Lebka a hranatý nos jsou stejně dlouhé, dělí je výrazný stop. Lalokovité uši jsou nasazeny ve výši očí, špičky uší dosahují až k čenichu. Oči musí být plné, nesmějí být však vypoulené.Oční víčka pevně přílehají. Anglický kokršpaněl má kompletní a pravidelný nůžkový skus.
Kohoutková výška: Psi dosahjí výšky v kohoutku 39-41 cm, feny jsou vysoké 38- 39 cm.
Hmotnost: Plemeno váží 12,4 - 14,5 kg.
Srst: Hladká srst má hedvábnou strukturu. Nesmí odstávat, vlnit se nebo kadeřit, ani být příliš hojná. Srst je delší na uších, na zadní straně končetin, na kalhotách a na hrudi.
Barvy: Plemeno se vyskytuje v následujících zbarveních srsti: jednobarevné zlaté, černé, játrově hnědé a černé s tříslovou, při němž je povoleno pouze trochu bílé barvy na hrudi. rozšířenější jsou vícebarevná zbarvení srsti, kdy základní je bílá s černými, červenými nebo játrovými znaky, přičemž vícebarevné zbarvení může být navíc kombinováno s tříslovými znaky. Často se též vyskytují modří, oranžoví nebo játrově zbarvení bělouši, kteří rovněž mohou mít tříslové znaky. barva očí je nejlépe tmavě hnědá až hnědá, u játrově hnědých psů může být oříšková.
VLASTNOSTI:
Povaha: Anglický koršpaněl se proslavil svou veselou povahou. Jeho krátký ocásek je v neustálém pohybu. Tento pes je dobromyslný, přátelský, živý a přítulný. Jeho inteligenci nelze podceňovat. I když je do určité míry velmi poddajný a poslušný, dokáže někdy být i značně svéhlavý. Kokršpaněl má vynikající čich a miluje vodu. Život v kotci tohoto psa otupuje a jeho veselá a družná povaha se nejlépe projeví, žije-li v rodinně, uprostřed dění.
Společenská charakteristika: Anglický kokršpaněl vychází většinou velmi dobře s ostatními psy, také s kočkami a s jinými zvířaty má málokdy problémy. S dětmi je kamrád, nenechává však ze sebe dělat hračku. I když se tento pes určitě ozve, děje-li se něco neobvyklého a nebo když přijdou nezvaní hosté, skutečným hlídacím psem či obranářem není. Každou návštevu nadšeně očichá a pozdraví.
SOUŽITÍ
Péče: Pokud srst velmi pravidelně nečeste a nekartáčujte, začne se zacuchávat. Zvláštní pozornost vyžaduje především srst mezi končetinami, na kalhotách a na uších. Pravidelně prohlížejte zvukovod a odstřihávejte přebytečné chlupy rostoucí kolem něj. Zabráníte tak jeho ucpání a potažmo zánětu. Mezi polštářky na tlapkách někdy vyrůstají dlouhé chlupy, které psu mohou vadit při chůzi. Odstřihněte je. Anglický kokršpaněl by měl dvakrát až čtařikrát ročně ( podle hustoty srsti) návštívit psí sslón, kde mu vyškubou starou srst a přebytečnou přečnívající srst na hlavě, pod ušima a na šíji. Po takovéto úpravě bude váš kokršpaněl opět vypadat jako ze škatulky. U některých jedinců se postupem času vytvoří pod očima slzné cestičky, které se dají zmírnit pravidelným používáním speciálního roztoku.
Výchova: Kokršpaněl je poddajný pes, který chce svému pánovi udělat radost, občas se však u něj prjeví rys tvrdohlavosti a pes si pak vede svou - typický obecný znak všech kokršpanělů. Pokud jej vychováte důsledně a dbáte na to, aby výcvik nebyl jednotvárný a podcěňoval aktivitu psa, rychle zvládne povely. Tento kokršpaněl - a obzválště pak štěnata - se dokže podívat velmi působivě a dobře ví, že svým pohledem může pána obloudit. Pokud si však necháte všechno líbit, pes vás rychle přestane brát vážně a vesele půjde vlastní cestou.
Pohyb: Původním posláním anglického kokršpaněla byl lov v těžko prostupných terénech zarostlých houštím a křovinami. Pes tedy musel být schopen dlouhého běhu. Přesto nemá přehnaně velkou potřebu pohybu. Spokojí se s procházkou třikrát denně a s několika delšími vycházkami týdně. Máte-li ještě výběh na zahradě, kde si sním občas hrajete, stačí mu to. Většina anglických kokršpanělů ráda plave a procházka v dešti je neodradí.
Možnost využití: anglický kokršpaněl je velmi oblíbeným loveckým psem. Setkáte se sním na výstavách a v roli psa do rodiny. chcete-li něco se svým kokršpanělem podniknout, zvažte lovecký výcvik nebo některý z aktivních psích sportů, například obratnost.
Historie vzniku plemene...
Předpokládá se, že místem vzniku kokršpaněla je Iberský poloostrov. Původem všech dlouhosrstých psů, kteří se využívali na lov ptactva, byl pradávný španělský slídící pes. Existuje však mnoho názorů, že původ těchto slídících psů by lidé měli hledat spíše na Balkáně, odkud se tito psi rozšířili do západní Evropy společně s Kelty. Existuje však ještě jeden názor, který říká, že toto plemeno vzniklo v Malé Asii. V pradávných španělských písemnostech totiž o těchto psech není žádná zmínka.
Původně se všichni slídící psi nazývali „španělé“. Později z nich byly zformovány 2 druhy plemene. Španělé malého vzrůstu byli pro svou malou postavu byl výborně předurčeni k vystrašování lovených ptáků, především sluk, z hustého porostu keřů , kde by to vysoký pes nezvládl. Začátkem 19. století existovaly 2 druhy Španělů:1)větší a rychlejší, tj. „springeršpaněl“,2) menší „kokršpaněl“.
Španělé byli velice rozšíření jak na evropském kontinentě, tak i v Británii. Ale až Angličané, kteří měli obrovskou zkušenost ve vývinu a šlechtění plemen psů, založili v roce 1885 první „španěl klub“. Díky nim a jejich snaze byly zachovány různé mnohobarevné druhy španělů, kteří existují dodnes. Existuje několik verzí původu slova kokr. Nejspíše vzniklo z anglického slova „woodcock“(sluka lesní). Druhá část názvu psa prozrazuje místo jeho vzniku - Španělsko.
Rok 1879 se počítá jako rok vzniku kokršpaněla. V tomto roce byla založena rodová linie psa Obo, který se počítá jako první pes kmene anglických a amerických kokrů. Britský „cannal club“ uznal toto plemeno v roce 1892 a první standard anglického kokra byl vyvinut v roce 1902. Zpočátku neexistovalo rozdělení na anglického a amerického kokra a psi se na výstavách demonstrovali společně, jako jedno plemeno. V roce 1920 pes jménem Red Brucie dal svým potomkům amerických kokrů zcela nové, odlišitelné znaky. Jsou jimi dlouhé nohy, kratší záda a delší krk. Plemeno současného amerického kokršpaněla se vyvíjelo během celého století. Ve čtyřicátých letech vznikly psi s bohatě vyšlechtěnou srstí, měli zároveň delší přední nohy, tudíž výše postavenou hruď, byli kompaktní postavy, měli krátkou hlavu, kupolovitou lebku a objemný hluboký čumák. Angličtí a američtí kokři jsou všude ve světě velice populární. Anglický kokršpaněl je chován jako lovecký pes, ale také jako domácí mazlíček. Amerického kokršpaněla chovají ve většině případů pouze jako domácího společníka. Je zároveň jedním z klenotů psích výstav.
Země původu: Velká Británie
Původní využití: Lovecký pes specializovaný na sluku lesní
VNĚJŠÍ ZNAKY
Tělo: anglický kokršpaněl je lovecký pes s pevnou a vyváženou stavbou těla. Vzdálenost mezi vrcholem kohoutku a kořenem ocasu se téměř shoduje s kohoutkovou výškou. Bedra jsou krátkáa široká. Pevný a rovný hřbet se směrem k nasazení ocasu mírně svažuje. svalnatá záď je široká a dobře zaoblená. Ocas nasazený pod linií hřbetu je při akci nesen vodorovně. Ocas směřující nahoru je vadou. V zemích, kde je to povoleno, se běžně zkracuje. Dobře vyvinutý hrudník je hluboký, není ani příliš širokým, ani příliš úzký. Žebra jsou dobře klenutá, lopatky šikmo položené. Končetiny těžkých kostí jsou poměrně krátké, ne však natolik, aby psa neomezovaly při práci. Kolena jsou dobře zaúhlená, hlezna jsou poměrně nízko nad zemí. Kokršpaněl má tzv. kočičí tlapky s masivními polštářky. Středně dlouhý, svalnatý krk nemá volnou kůži a plynule přechází ve svažující se ramena.
Hlava: Dobře vyvinutá hlava nesmí být příliš jemná, ani příliš hrubá. Lícní kosti nesmějí vystupovat. Lebka a hranatý nos jsou stejně dlouhé, dělí je výrazný stop. Lalokovité uši jsou nasazeny ve výši očí, špičky uší dosahují až k čenichu. Oči musí být plné, nesmějí být však vypoulené.Oční víčka pevně přílehají. Anglický kokršpaněl má kompletní a pravidelný nůžkový skus.
Kohoutková výška: Psi dosahjí výšky v kohoutku 39-41 cm, feny jsou vysoké 38- 39 cm.
Hmotnost: Plemeno váží 12,4 - 14,5 kg.
Srst: Hladká srst má hedvábnou strukturu. Nesmí odstávat, vlnit se nebo kadeřit, ani být příliš hojná. Srst je delší na uších, na zadní straně končetin, na kalhotách a na hrudi.
Barvy: Plemeno se vyskytuje v následujících zbarveních srsti: jednobarevné zlaté, černé, játrově hnědé a černé s tříslovou, při němž je povoleno pouze trochu bílé barvy na hrudi. rozšířenější jsou vícebarevná zbarvení srsti, kdy základní je bílá s černými, červenými nebo játrovými znaky, přičemž vícebarevné zbarvení může být navíc kombinováno s tříslovými znaky. Často se též vyskytují modří, oranžoví nebo játrově zbarvení bělouši, kteří rovněž mohou mít tříslové znaky. barva očí je nejlépe tmavě hnědá až hnědá, u játrově hnědých psů může být oříšková.
VLASTNOSTI:
Povaha: Anglický koršpaněl se proslavil svou veselou povahou. Jeho krátký ocásek je v neustálém pohybu. Tento pes je dobromyslný, přátelský, živý a přítulný. Jeho inteligenci nelze podceňovat. I když je do určité míry velmi poddajný a poslušný, dokáže někdy být i značně svéhlavý. Kokršpaněl má vynikající čich a miluje vodu. Život v kotci tohoto psa otupuje a jeho veselá a družná povaha se nejlépe projeví, žije-li v rodinně, uprostřed dění.
Společenská charakteristika: Anglický kokršpaněl vychází většinou velmi dobře s ostatními psy, také s kočkami a s jinými zvířaty má málokdy problémy. S dětmi je kamrád, nenechává však ze sebe dělat hračku. I když se tento pes určitě ozve, děje-li se něco neobvyklého a nebo když přijdou nezvaní hosté, skutečným hlídacím psem či obranářem není. Každou návštevu nadšeně očichá a pozdraví.
SOUŽITÍ
Péče: Pokud srst velmi pravidelně nečeste a nekartáčujte, začne se zacuchávat. Zvláštní pozornost vyžaduje především srst mezi končetinami, na kalhotách a na uších. Pravidelně prohlížejte zvukovod a odstřihávejte přebytečné chlupy rostoucí kolem něj. Zabráníte tak jeho ucpání a potažmo zánětu. Mezi polštářky na tlapkách někdy vyrůstají dlouhé chlupy, které psu mohou vadit při chůzi. Odstřihněte je. Anglický kokršpaněl by měl dvakrát až čtařikrát ročně ( podle hustoty srsti) návštívit psí sslón, kde mu vyškubou starou srst a přebytečnou přečnívající srst na hlavě, pod ušima a na šíji. Po takovéto úpravě bude váš kokršpaněl opět vypadat jako ze škatulky. U některých jedinců se postupem času vytvoří pod očima slzné cestičky, které se dají zmírnit pravidelným používáním speciálního roztoku.
Výchova: Kokršpaněl je poddajný pes, který chce svému pánovi udělat radost, občas se však u něj prjeví rys tvrdohlavosti a pes si pak vede svou - typický obecný znak všech kokršpanělů. Pokud jej vychováte důsledně a dbáte na to, aby výcvik nebyl jednotvárný a podcěňoval aktivitu psa, rychle zvládne povely. Tento kokršpaněl - a obzválště pak štěnata - se dokže podívat velmi působivě a dobře ví, že svým pohledem může pána obloudit. Pokud si však necháte všechno líbit, pes vás rychle přestane brát vážně a vesele půjde vlastní cestou.
Pohyb: Původním posláním anglického kokršpaněla byl lov v těžko prostupných terénech zarostlých houštím a křovinami. Pes tedy musel být schopen dlouhého běhu. Přesto nemá přehnaně velkou potřebu pohybu. Spokojí se s procházkou třikrát denně a s několika delšími vycházkami týdně. Máte-li ještě výběh na zahradě, kde si sním občas hrajete, stačí mu to. Většina anglických kokršpanělů ráda plave a procházka v dešti je neodradí.
Možnost využití: anglický kokršpaněl je velmi oblíbeným loveckým psem. Setkáte se sním na výstavách a v roli psa do rodiny. chcete-li něco se svým kokršpanělem podniknout, zvažte lovecký výcvik nebo některý z aktivních psích sportů, například obratnost.
Historie vzniku plemene...
Předpokládá se, že místem vzniku kokršpaněla je Iberský poloostrov. Původem všech dlouhosrstých psů, kteří se využívali na lov ptactva, byl pradávný španělský slídící pes. Existuje však mnoho názorů, že původ těchto slídících psů by lidé měli hledat spíše na Balkáně, odkud se tito psi rozšířili do západní Evropy společně s Kelty. Existuje však ještě jeden názor, který říká, že toto plemeno vzniklo v Malé Asii. V pradávných španělských písemnostech totiž o těchto psech není žádná zmínka.
Původně se všichni slídící psi nazývali „španělé“. Později z nich byly zformovány 2 druhy plemene. Španělé malého vzrůstu byli pro svou malou postavu byl výborně předurčeni k vystrašování lovených ptáků, především sluk, z hustého porostu keřů , kde by to vysoký pes nezvládl. Začátkem 19. století existovaly 2 druhy Španělů:1)větší a rychlejší, tj. „springeršpaněl“,2) menší „kokršpaněl“.
Španělé byli velice rozšíření jak na evropském kontinentě, tak i v Británii. Ale až Angličané, kteří měli obrovskou zkušenost ve vývinu a šlechtění plemen psů, založili v roce 1885 první „španěl klub“. Díky nim a jejich snaze byly zachovány různé mnohobarevné druhy španělů, kteří existují dodnes. Existuje několik verzí původu slova kokr. Nejspíše vzniklo z anglického slova „woodcock“(sluka lesní). Druhá část názvu psa prozrazuje místo jeho vzniku - Španělsko.
Rok 1879 se počítá jako rok vzniku kokršpaněla. V tomto roce byla založena rodová linie psa Obo, který se počítá jako první pes kmene anglických a amerických kokrů. Britský „cannal club“ uznal toto plemeno v roce 1892 a první standard anglického kokra byl vyvinut v roce 1902. Zpočátku neexistovalo rozdělení na anglického a amerického kokra a psi se na výstavách demonstrovali společně, jako jedno plemeno. V roce 1920 pes jménem Red Brucie dal svým potomkům amerických kokrů zcela nové, odlišitelné znaky. Jsou jimi dlouhé nohy, kratší záda a delší krk. Plemeno současného amerického kokršpaněla se vyvíjelo během celého století. Ve čtyřicátých letech vznikly psi s bohatě vyšlechtěnou srstí, měli zároveň delší přední nohy, tudíž výše postavenou hruď, byli kompaktní postavy, měli krátkou hlavu, kupolovitou lebku a objemný hluboký čumák. Angličtí a američtí kokři jsou všude ve světě velice populární. Anglický kokršpaněl je chován jako lovecký pes, ale také jako domácí mazlíček. Amerického kokršpaněla chovají ve většině případů pouze jako domácího společníka. Je zároveň jedním z klenotů psích výstav.