Co víme o LR ?
Co víme o LR?
Retriever Labrador je výrazným psím plemenem Severoamerického kontinentu,kde je již po mnohá desetiletí na vrcholu své popularity, a to přesto, že jeho genealogie je doposud málo probádána. Zjištění mnoha odborníků-kynologů si mnohdy navzájem protiřečí, až se zásadním způsobem rozcházejí.
Tak například se uvádí, a nám se to zdá být nejpravděpodobnější, že první výsadek předků těchto psů měli na svědomí k břehům Nového světa plující kolonisté na legendární lodi Mayflower, z nichž některý si nedovedl představit nový život bez zvířete připomínajícího mu vzdálený a těžce oželený domov. Lze se jen domnívat, že po vylodění se osadníci rozdělili do více skupin, z nichž každá se vydala jiným směrem s nadějí na nový, lepší život.
Skupina, která se vydala podél pobřeží severním směrem, doprovázená svými zvířaty, dospěla, alespoň podle dobových líčení, při svém putování až do blízkosti severního pobřeží dnešní Kanady. Poté co zjistili, že zdejší pobřežní vody oplývají bohatstvím mořských živočichů a vůkolní krajina skalnatého pobřeží velkým množstvím různých opeřenců, nabízejících bohatou potravinovou základnu i produkty vhodné k oživení obchodní činnosti, dospěli k rozhodnutí se zde usadit. Využívání zdejšího nesmírného přírodního bohatství si však vyžadovalo silné a zdatné jedince, ve které se nově příchozí, pod vlivem životních podmínek, začínají měnit. Taktéž se pod vlivem určité geografické izolace začíná v daném prostředí měnit nově příchozí pes v endemického jedince, tj. v živočicha s univerzální upotřebitelností v této divoké a mrazivé krajině. Mění se nejen jeho povahové vlastnosti, ale i tvar těla, osrstění, získává silné běhy s tlapami opatřenými plovacími blánami. U psů se objevuje vydří ocas – oboustranně zploštělý, klenutá hruď dokonale přizpůsobená i k plavání v nepříznivých podmínkách mořského proudu. Psi se stali značně otužilými, téměř nenáchylnými k běžným onemocněním. Těchto jejich vlastností posléze v plné míře využívali zdejší rybáři, kteří pravidelně se svými psími pomocníky vyplouvali na otevřené moře za potravou a žádaným obchodním artiklem, jakým se plody moře ukázaly být.
Popisuje se, že psi tohoto druhu bez zaváhání vstupovali do studené mořské vody, a to v každém počasí. Velmi ochotně roznášeli pracujícím rybářům korkové splávky držící napínanou rybářskou síť na mořské hladině. Stejným způsobem, ale opačným směrem, pomáhali těžce pracujícím rybářům sítě zatahovat. Od těchto rybářů zřejmě byl druh psa pojmenován přívlastkem retriever.
O samotném názvu labrador je možné se domnívat, že vznikl pod vlivem různorodého názvu celé oblasti, z niž byli původní jedinci importovaní do Evropy. Tuto hypotézu opíráme o skutečnost, že inkriminovanou oblast tvoří v současnosti kanadská provincie Nový Foundland. Provincie zabírá severovýchodní část poloostrova Labradoru a stejnojmenný ostrov, na němž se nachází hlavní město provincie Saint Johnś town. To by mohlo znamenat, že nazveme-li psy tohoto plemene s ohledem na místo jejich původu jako labrador, novofoundlanďan nebo pes sv. Jana, nemusíme se dopouštět žádného omylu.
Labradoři v Evropě
Někdy, snad počátkem 19. století dochází k importu černých psů ze severoamerického kontinentu do Velké Británie, kde svými vrozenými vlastnostmi jako pracovitostí, snadnou cvičitelností a tím spojenou snadnou ovladatelností, upoutali pozornost zdejších kynologů a myslivců. V následujících letech byla proto z jejich strany věnována psům značná pozornost, zvláště při prohlubování po předcích zděděných povahových vlastností. Léta práce chovatelů labradorů posléze toto plemeno posunula na místo jednoho z nejoblíbenějších loveckých psů ve Velké Británii Warner Hill, 1974). K posílení tohoto postavení mezi chovateli přispěla i skutečnost, že patronkou Labrador Retriever Clubu se stala britská královna a plemeno bylo začleněno do královského psince v Sandrinhamu (Warner Hill, 1974).
V současnosti je plemeno na vrcholu své popularity, a to nejen ve velké Británii, ale i všude tam, kam se z ní rozšířilo. Tak se s touto vrcholovou anglickou rasou setkáváme v Evropě, Americe, Austrálii i na Novém Zélandu, prostě všude tam, kde je možné v plné míře využívat jeho vrozené vlohy. Labrador retreiver, konstituovaný v zemích uvedených světadílů dává potomstvo věrně odpovídající danému typu (nezvrhá se), a to generaci za generací, desetiletí za desetiletím, takže v současnosti lze konstatovat, že tato vrcholová aportérská rasa již zahrnuje tisíce psů stejného typu, stejného charakteru a stejné přirozené schopnosti být nepřekonatelně věrným společníkem a pomocníkem člověka. Pro svou univerzální použitelnost se s labradorem setkáváme i s jako psy policejními, pomocníky celníků při hledání zakázaných látek a v nemalé míře jako se psy vodícími nevidomé lidi..
Pro koho se hodí LR?
Labradorský retriever má velmi přátelskou povahu, miluje lidi a chce s nimi být co nejvíc. V sebevětší zahradě se nebude cítit šťastný, pokud tam bude sám. Samozřejmě si zvykne na pravidelné odchody pána do zaměstnání a tuto dobu celkem spokojeně prospí. Při návratu vás bude nadšeně vítat, odpočatý a plný energie, a bude očekávat, že mu svou nepřítomnost pěkně vynahradíte. V žádném případě není možné držet retrievera trvale zavřeného v kotci, nebo dokonce uvázaného u boudy! Pořídit by si ho měl pouze ten, kdo mu může a chce věnovat dostatek času. Labrador je jedním z nejinteligentnějších plemen psů, snadno a rád se učí. Čím víc úkolů a her si pro něj vymyslíte, tím bude spokojenější a vaše soužití harmoničtější. Alespoň základní výcvik je nutný, přeci jen se jedná o velké plemeno o hmotnosti kolem 30 kg. Není nic příjemného, pokud s vámi takové zvíře s "náhonem na všechny čtyři" cloumá na vodítku, jak ho napadne! Sám od sebe se to nenaučí, od toho má pána, který mu musí vysvětlit, jak se má chovat ve společnosti těch podivných dvounohých tvorů, zvaných lidé. Správně vedený výcvik pak nechápe jako nějaké příkoří, ale jako zajímavou hru, na kterou se bude těšit.
Labradora lze chovat celoročně venku, otužilý je na to dost, ale klidně i v městském bytě. Podmínkou je v obou případech, aby měl dostatek pohybu a kontaktu se svými lidmi. Ani malé děti v rodině nejsou na překážku, pouze je třeba dohlédnout, aby děti zvíře nevědomky netrápily. Obvykle labradoři kontakt s dětmi nadšeně vítají a nechají si od nich líbit opravdu hodně. Za zmínku stojí i finanční stránka věci. Pořizovací cena je první, ale zdaleka ne největší investicí. Retriever potřebuje dostatek kvalitního krmení. Tento požadavek v žádném případě nesplňují kuchyňské zbytky či laciné granule ze supermarketu! Náklady se pohybují kolem tisíce korun měsíčně, když nepočítám hračky, pamlsky, žvýkací kosti, občasné výdaje za veterináře, výstavní a zkouškové poplatky...
Retriever se nehodí pro toho, kdo potřebuje ostrého hlídače. Zloděje by nejspíš radostně uvítal a ještě jim uvařil kafe. Spokojený nebude ani s páníčkem, pro kterého je obejití bloku pomalu vysokohorská tůra. Hodinová procházka denně je naprosté minimum. Pokud si myslíte, že můžete být labradorovi dobrým pánem, určitě si toto skvělé plemeno zamilujete a nikdy nebudete litovat chvíle, kdy jste se pro něj rozhodli. Vaši lásku a péči vám bude vracet několikanásobně, společně zažijete spoustu skvělých věcí. Jeho věčný optimismus a nadšení jsou nakažlivé i na lidi! Tak na co ještě čekáte? Pořídit si psa je jediný způsob, jak za peníze získat lásku. Pouze pes vás bude vítat stejně, ať se vracíte z vězení nebo z parlamentu.